Pocity a opravdový vztah

Nikdo z nás nemusí hlídat nebo nějak korigovat, co cítí a co si myslí. Naopak. Když se omezujeme, když se snažíme něco v sobě potlačit, tak jdeme z jednoho problému do druhého. Neříkám, že neděláme chyby, že špatně neodhadneme situaci a můžeme někomu ublížit. Neříkám, že nemáme citlivě zvažovat, jak přesně to druhému sdělit. Ale nikdo nemá právo nám diktovat, že nesmíme být zamilovaní, že nesmíme cítit třeba i nenávist a zoufalství. A hlavně, že nesmíme dovolit, abychom podlehli touze být s někým, na kom nám záleží.

Je možné, že nás ten člověk odmítne. Je to ale naše chyba, že jsme takoví, jací jsme a že cítíme občas tak intenzivně, že máme touhu to vyjádřit? Sdělit druhému, jak moc nás zasáhl?

Nemůžou nás mít všichni rádi, to nejde. Ostatní mají taky právo na to, aby nám nechtěli porozumět. Taky

Stránka Přítomný oka mžik

Moje FB stránka (viditelná i z prostředí mimo FB) Přítomný oka mžik, je FB komunita pro sebe si vědomé autory a všechny jejich čtenáře.

Motto: Milovat znamená cítit dech života v každé buňce svého těla a něžně jej rozfoukávat do okolí. Všichni, kdo máme touhu měnit s...vět k lepšímu, nebojme se to projevit. Zde třeba formou básní, krátkých textů či třeba i jednovětných sebevyjádření. Kdokoliv byste chtěli nějaký svůj původní autorský příspěvek vložit, udělejte to, po schválení se objeví na timeline stránky.

mají právo na to, aby se stáhli, když si myslí, že třeba nejsme lidé, kteří by byli hodni toho, aby se kvůli nim vůbec trápili. Pokud o takového člověka opravdu stojíme, tak s ním musíme mluvit. Ale ne ublíženě. Nebo z pozice viny. Ale otevřeně a upřímně. Vysvětlit mu, že právě proto, že ho máme rádi, se občas chováme i hloupě a jsme už prostě takoví, že někdy neumíme náklonnost vyjádřit přesně tak, jak by si přál nebo jak očekával. Že to však vyjadřujeme nejlépe, jak to umíme. A že víme, že už to nevrátíme, ale že jsme to dělali v dobré víře a doufáme, že nám to nebude zazlívat až do konce života.

Můžeme tím něco ztratit? Ano, můžeme. Svou důstojnost. Své ego. Můžeme ztratit tvář sami před sebou, možná i před tím druhým. Ale co nemůžeme nikdy ztratit, to je porozumění sám sobě. Pochopení, proč jednáme, jak jednáme a že každý jsme prostě originál a není to špatně.

Láska je něco, co Tě nikdy neomrzí. Cítíš ji stále, ať se děje cokoliv. I kdyby Ti ten člověk ubližoval, stejně ho budeš stále milovat. Budeš se muset třeba vzdát jeho blízkosti pro své vlastní bezpečí. Ale na Tvých citech to nic nezmění... I kdyby ses musel smířit s odmítnutím, s tím, že s Tebou ten druhý třeba zrovna být nechce, nikdy si ho nepřestaneš vážit, nikdy mu ve skutečnosti nepřestaneš být nablízku, i kdyby se odstěhoval třeba o sto kilometrů dál. I kdyby si našel někoho jiného, s kým bude šťastný. A tak kdykoliv si uvědomí, co pro něj ve skutečnosti znamenáš a kdykoliv najednou změní názor, budeš stále vedle a tehdy se rozhodneš, jestli stojíš o to být s ním nebo už se od té doby něco změnilo. A tak je to i opačně.

Bůh nad námi bdí a vždy v Něm máme vše, co potřebujeme, abychom mohli být šťastní. Protože máme obrovskou sílu milovat. Nezáleží na tom, jestli ten člověk naši lásku opětuje nebo ne. My ji proto přeci nepřestaneme cítit. To by pak nebyla láska, ale jen nějaké chvilkové pomýlení. A pokud lásku cítíš, je vždy naděje, že to si to ten druhý plně uvědomí a přestane se odvracet. Že se vše urovná a dokonce to bude pevnější než dřív. Pevnější proto, že opravdový vztah mohou mít jen lidé bez ega. Ani dvě ega, ani jedno ego, ba ani půl ega nemůže ve vztahu existovat. Jakákoliv touha vlastnit musí bezpodmínečně pryč. A jakmile mají oba partneři svobodu, jakmile na sobě nejsou závislí, ale stojí každý na svých nohou a bezvýhradně se respektují, teprve tehdy vznikne pevné pouto na základě dobrovolnosti. Už ne nutkavé potřeby, ale dobrovolného odevzdání. Pokud o takový vztah stojíš, nikdy to nevzdávej. Nikdy nezapírej sám sebe, to, co cítíš. Nesnaž se hledat v sobě neustále chyby a svalovat na sebe vinu za to, že jsi, jaký jsi. Naopak hledej příležitost, jak druhému projevit úctu. Úctu člověka, který si je vědom toho, že i on si úctu zaslouží…