Dialog
A já se zavazuji podvolit se pocitu důvěry, odevzdat se do proudu Tvé vůle a nebránit se přijmout sebe, Tebe i náš společný svět. Tvá vůle nechť je i mou, tak jako přijímáš i Ty má svobodná rozhodnutí. Pomoz mi prosím vidět Tě všude a ve všem a také v sobě. Žádný z mých andělů ani těch nejhorších démonů nemá větší moc než Ty, není způsob, kterým by mohli znesvětit Tebe ve mně. Prosím mějme sílu společně tvořit, jednou myslí dávat všemu smysl. Děkuji za dary, za život, za lásku. Děkuji. Děkuji, že jsme. A ještě dovětek: vím, Bože, že jediní nepřátelé jsou pouze v našich myslích. Bojujeme se svou vlastní vírou, s důvěrou v život a vlastními pochybnostmi. A jedině svou vlastní bolestí působíme bolest druhým. Dej mi prosím víru, dej mi sílu odpustit si, že ostatní mylně považuji za nepřátele a jim zase sílu soucitu, skrz kterou by byli schopni se na svět podívat i mýma očima a pomoci mi vidět barvy tam, kde je nyní jen soumračná šeď. Nejsme oběti ani vrazi. Jsme lidé plní radosti i bolesti a jen naše nevíra v dobro nám brání ve štěstí. Mějme se sebou trpělivost tak, jako ji máš Ty s námi. Pomoz nám milovat tak, jak to umíš Ty, pomoz nám Žít... A Bůh vzal meč a mou hlavu do svých dlaní. "Tiše," řekl. "Tvé prosby jsou i mými, tvé utrpení je i mým. Podívej se jednou a uvidíš smích. Podívej se znovu a překvapí tě pláč. Zavři oči a propadneš tmě. Ale bez ní nespatříš světlo. Nemáš oči, není tmy ani záře. Dotkni se mého meče a budu Ti Soudcem. Vyplač se do mých dlaní a budu Ti Otcem. Jsem i Nejsem. Boj i Mír. Jen na Tvém rozhodnutí záleží, kým budeme. A jestli budeme. Navždy spolu. Žít."
Jindřiška Vlčková
Úžasně expresivně vyjádřené zkušenosti mladého muže z toxické psychózy
Toxická psychóza je plná strachu o vlastní život. Začtěte se do poutavého vyjádření stavů mladého muže, které vám přiblíží hrůzu této nemoci. Reálnou hrůzu vzniklou z domněnek, iluzí, spojování nesouvisejících jevů.
Jindřiška Vlčková
Nový přístup ke komunitní péči o duševní zdraví
V těchto dnech se hodně hovoří o reformě psychiatrické péče, ale stále nejsou vidět podstatné změny. Přesto již přilétají první vlaštovky v podobě nových přístupů a aktivit.
Jindřiška Vlčková
Nebe, peklo, ráj...
Ďábla si vytváříme my sami. Je to náš zosobněný pocit viny za činy, které nejsou v souladu s naší podstatou.
Jindřiška Vlčková
Neočekávatelnost některých reakcí při schizofrenii a otázka zneužití schizofrenního stavu okolím
Nedávno jsem sem začala psát o své nemoci. V komentářích pod mým článkem se objevilo zajímavé téma: jsme my schizofrenici opravdu tak nevypočitatelní? Lze zavčas dešifrovat náš stav okolím tak, aby se dalo vyvarovat problémům?
Jindřiška Vlčková
Co zažívají a vnímají schizofrenici
Setkávám se s tím, že lidé trpící duševní nemocí a především schizofrenií se za své prožitky často stydí a jsou nešťastní z nepříjemných stavů a přitom je nemají ostatním jak sdělit a vysvětlit, aby byli pochopeni a dostalo se jim
Jindřiška Vlčková
Studio 27 "zaostřeno na duši"
„Když jsem procházela atakou, dostávala jsem se do takového stavu, kdy jsem vnímala svět úplně nerozlišeně, neexistovaly žádné pojmy, žádné obsahy, neexistovala žádná přesvědčení, nic, co je dobré a špatné."
Jindřiška Vlčková
Tvůj dar přichází
Dej Pane vláhy našim srdcím, tolik nemocným. Nešetři popelem z černých myšlenek, v tírej nám jej něžně do ran,
Jindřiška Vlčková
Beltine (Valpružina noc) a svátek zamilovaných
Posledních pár dní se zdá nabitých magickým významem. Nejvíce čtvrtek a pátek. Jako bychom hledali nějaké dávno ztracené kořeny, vracíme se do náruči přírody při pálení čarodějnic a při líbání pod rozkvetlým stromem. Jsou pro nás tyto symboly pouze matnou vzpomínkou na to, kdo vlastně jsme? Nebo se nám již daří vnímat svou podstatu daleko intenzivněji a začínáme si uvědomovat vzájemnou sounáležitost?
Jindřiška Vlčková
Slza jménem Eliška
Dal jsi mi lásku, tu, co se nevrací. Přijal jsi výměnou mou temnou, beznadějnou duši.
Jindřiška Vlčková
Prostřih
Plameny se zakously do chutného a mladého sousta. Rozhodly se připravit zahradu o decentní přítmí ve stínu plazících se větviček.
Jindřiška Vlčková
Růžový polibek
Mé rty se dotkly růže vetknutédo Tvých vlasů zlatavěse lesknoucích v poledním prašném dni.
Jindřiška Vlčková
Sedadlo nemá místenku
368 a stále klouže. 20:22 už nečeká. Trasa: kdovíkam.
Jindřiška Vlčková
Ledové sochy plné nadějí
Tolik barevná je obloha s duhou za zády, kam dívá se? Na konec tunelu?
Jindřiška Vlčková
Podrážka
Nevlezeš se Do mých bot, Jsou prochozené až hrůza.
Jindřiška Vlčková
Pěšinka
Vítr sčesal, co jsem ještě nestihla, pozval jaro a doušky plnými až k zalknutí pil i přes můj odpor.
Jindřiška Vlčková
Láska
Nemohu se dívat Bohu do očí, je tak daleko a přece dlí v mých rukou, prstech, touze.
Jindřiška Vlčková
Chci Tě
Chci Tě...
Jindřiška Vlčková
Lék na duši
Kdo mne přesvědčil, že se mám sama sebe bát? Nejspíš jen já sama. Tak se mi to zdálo docela hloupé. Je mi to k něčemu? Přestala jsem se třást jak ratlík a rozervala hruď. Teplá, temně rudá krev vyvrhla všechny pochyby a vytvořila ze mne bezkrevnou schránku. Čím ji naplním? Můžu si vybrat? Který život vdechnu do potemnělých buněk? Čím naprogramuju čipy, které implantuju pod kůži? Který lék rozpustím ve sklenici a nechám jej ovládnout všechny neurony? Kdo jsem, že si můžu nechat diktovat, co mám cítit?
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 99
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 268x