Ledové sochy plné nadějí
Větve by byly holé, ale obalil
je sníh. Napadl nečekaně,
zaskočil všechny vrabčáky,
co poskakovali po jedné,
aby jim nebyla tolik zima.
A přece zmrzli. Ledové sochy
se vyjímají proti duhovému nebi
posetému myriádou nadějí.
Neměli ji. Nebo možná ano,
ale ona neměla je. Nepočkali.
Vrabčáci krouží v půlnočním
expresu, snaží se najít nouzový
průduch. Mají vlaky něco takového?
Jindřiška Vlčková
Úžasně expresivně vyjádřené zkušenosti mladého muže z toxické psychózy
Toxická psychóza je plná strachu o vlastní život. Začtěte se do poutavého vyjádření stavů mladého muže, které vám přiblíží hrůzu této nemoci. Reálnou hrůzu vzniklou z domněnek, iluzí, spojování nesouvisejících jevů.
Jindřiška Vlčková
Nový přístup ke komunitní péči o duševní zdraví
V těchto dnech se hodně hovoří o reformě psychiatrické péče, ale stále nejsou vidět podstatné změny. Přesto již přilétají první vlaštovky v podobě nových přístupů a aktivit.
Jindřiška Vlčková
Nebe, peklo, ráj...
Ďábla si vytváříme my sami. Je to náš zosobněný pocit viny za činy, které nejsou v souladu s naší podstatou.
Jindřiška Vlčková
Neočekávatelnost některých reakcí při schizofrenii a otázka zneužití schizofrenního stavu okolím
Nedávno jsem sem začala psát o své nemoci. V komentářích pod mým článkem se objevilo zajímavé téma: jsme my schizofrenici opravdu tak nevypočitatelní? Lze zavčas dešifrovat náš stav okolím tak, aby se dalo vyvarovat problémům?
Jindřiška Vlčková
Co zažívají a vnímají schizofrenici
Setkávám se s tím, že lidé trpící duševní nemocí a především schizofrenií se za své prožitky často stydí a jsou nešťastní z nepříjemných stavů a přitom je nemají ostatním jak sdělit a vysvětlit, aby byli pochopeni a dostalo se jim
Jindřiška Vlčková
Studio 27 "zaostřeno na duši"
„Když jsem procházela atakou, dostávala jsem se do takového stavu, kdy jsem vnímala svět úplně nerozlišeně, neexistovaly žádné pojmy, žádné obsahy, neexistovala žádná přesvědčení, nic, co je dobré a špatné."
Jindřiška Vlčková
Dialog
Bože prosím, důvěřuj mi, dal jsi mi svobodnou vůli a zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Věř prosím ve mně, v mou sílu převzít následky, v mou naději, se kterou k Tobě vzhlížím, v mou touhu nezneužít Tvého věčného slibu.
Jindřiška Vlčková
Tvůj dar přichází
Dej Pane vláhy našim srdcím, tolik nemocným. Nešetři popelem z černých myšlenek, v tírej nám jej něžně do ran,
Jindřiška Vlčková
Beltine (Valpružina noc) a svátek zamilovaných
Posledních pár dní se zdá nabitých magickým významem. Nejvíce čtvrtek a pátek. Jako bychom hledali nějaké dávno ztracené kořeny, vracíme se do náruči přírody při pálení čarodějnic a při líbání pod rozkvetlým stromem. Jsou pro nás tyto symboly pouze matnou vzpomínkou na to, kdo vlastně jsme? Nebo se nám již daří vnímat svou podstatu daleko intenzivněji a začínáme si uvědomovat vzájemnou sounáležitost?
Jindřiška Vlčková
Slza jménem Eliška
Dal jsi mi lásku, tu, co se nevrací. Přijal jsi výměnou mou temnou, beznadějnou duši.
Jindřiška Vlčková
Prostřih
Plameny se zakously do chutného a mladého sousta. Rozhodly se připravit zahradu o decentní přítmí ve stínu plazících se větviček.
Jindřiška Vlčková
Růžový polibek
Mé rty se dotkly růže vetknutédo Tvých vlasů zlatavěse lesknoucích v poledním prašném dni.
Jindřiška Vlčková
Sedadlo nemá místenku
368 a stále klouže. 20:22 už nečeká. Trasa: kdovíkam.
Jindřiška Vlčková
Podrážka
Nevlezeš se Do mých bot, Jsou prochozené až hrůza.
Jindřiška Vlčková
Pěšinka
Vítr sčesal, co jsem ještě nestihla, pozval jaro a doušky plnými až k zalknutí pil i přes můj odpor.
Jindřiška Vlčková
Láska
Nemohu se dívat Bohu do očí, je tak daleko a přece dlí v mých rukou, prstech, touze.
Jindřiška Vlčková
Chci Tě
Chci Tě...
Jindřiška Vlčková
Lék na duši
Kdo mne přesvědčil, že se mám sama sebe bát? Nejspíš jen já sama. Tak se mi to zdálo docela hloupé. Je mi to k něčemu? Přestala jsem se třást jak ratlík a rozervala hruď. Teplá, temně rudá krev vyvrhla všechny pochyby a vytvořila ze mne bezkrevnou schránku. Čím ji naplním? Můžu si vybrat? Který život vdechnu do potemnělých buněk? Čím naprogramuju čipy, které implantuju pod kůži? Který lék rozpustím ve sklenici a nechám jej ovládnout všechny neurony? Kdo jsem, že si můžu nechat diktovat, co mám cítit?
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 99
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 268x