Láska

Nemohu se dívat Bohu do očí, je tak daleko a přece dlí v mých rukou, prstech, touze.

Cítím Tě v hlasech pomněnek,
vrať se a pohlaď své duše,
co odevzdaně spočívají v blátě.
Netušíš, jak moc toužíme milovat,
jak moc nás bolí osamění.
Nebo možná jen my netušíme,
jak se cítíš a proč pláčeš slzami
našich vlastních srdcí.
Zachraň se, Bože, skrze naše rty,
skrze bosá chodidla zvyklá kráčet
po studených žiletkách.
Oslep nás žhavým železem,
jinak Tě náš pohled spoutá
a uvrhne do zapomění.
Dej mi, Bože, sílu roztáhnout
obrovská bílá křídla
a přikrýt Tě svými perutěmi.
Spasím Tě! Slibuji!