Koncert Vítrholc a Zlínská literární tržnice

Atomová sféra včetně Zlínské literární tržnice. Odkud jste, smím-li se ptát? Nesmíte. To víte, že jsem sem přišel pod vlivem. Je to přeci klub, ne? Vstup? Pajcku? Jste se ňák předali, ne? Ano. Osmdesát.

Zlínská literární tržnice

Naše Zlínská literární tržnice není žánrově vymezená, najdete v jejích útrobách poezii, prózu, národopisné práce, fejeton i filosofickou úvahu. A není a ani nikdy nebude plná až po střechu, přestože její dveře zůstávají otevřené všem, kdo propadli té lehce neurotické potřebě psát.

Vítr se opřel do krýglů a řinkot padajících narážek uťaly až zapálené svíčky. Pieta?

Blikající pí**. Ježiš, Alenko, takhle hrubě to snad ani vyjadřovat nebudeme, ne?

Ne, nemáme to zapotřebí. Jasně, mami.

Ale hrajou hezky. Kdo to je? Ňáký mladý?

To jen vítr, mami. A pár lidí se tu v něm zapomnělo.

Blondýnka s tváří anděla. Dáte mi ještě pivo? Zazpívala. Tím prolomila ledy. A podprsenkami na jevišti. Těmi zase zamrazili vděční diváci.

Potlesk a pak už jen nakládaný hermelín. To aby frontmanovi nevyhládlo. Nashle. A příště?

Jsme z Brna. Ne všeci...

Bylo to krásné? Jo, ještě bych zapomněla. Cosi něžného se tam mihlo. Skoro jako vítr, ale ten to pak nekompromisně zametl pod koberec. Zajela jsem tedy do krýglu hloub. Ne, tenhle druh piva došel. Opravdu? Vpíjela jsem se do něj, když teklo proudem hned na počátku. Jemná hra slov a poezie citu. Čertík, co unikal do koruny jabloně, když jsem ho tam hledala. A slepice, jejichž polévka voní jazzem a úžasnou nostalgií. Je pozdě? Asi si vezmu taxi. Ráda bych si povykládala s ustaraným řidičem. Taky si doma občas něco žehlím. Ale raději už půjdu spát on-line. Nad použitím klávesy backspace, jako vždy, zaváhám. Je to opravdu nutné? Ptám se autora. Krčí rameny a pak jen dodá: Óm! Zasměju se a ostrým nožem na milostné dopisy klávesu vydloubnu. To aby smrt už nikdy nemohla proběhnout on-line...